Už dlouho sem nic nepostnu, tak tady máte krátký Skarkův životopis až po probuzení na pláži v Taolagnar.
Narodil sem se jako jedináček v zámožné rodině v severním cípu San Angela. Rodiče zbohatly těsně před mým narozením obchodem s potravinami v severní Africe, jak mi řekly, když sem se jednoho dne zeptal. (nikdy sem tomu plně nevěřil) Prožil sem pro orka celkem normální dětství ve velkém domě s velkou zahradou obehnanou vysokou betonovou zdí. Vychovávala mě chůva Agáta, jelikož naši neustále někam cestovaly, která mě nepouštěla mimo dům a zahradu. A tak sem se přátelil jen se svým psem Tamem a několika dalšími robotickými zvířátky. Na dotaz proč nemůžu ven a proč kolem domu chodí ti lidé, mi odpověděla, že venku na nás číhá spoustu nebezpečí a pánové – strážní nás hlídají, aby se nám nic nestalo.
Když mi bylo kolem 6 let a měl sem nastoupit do jedné ze soukromých škol, dostal sem od rodičů své první implantáty. Commlink a Externí paměť.
Strávil sem na prominentní škole několik let, kde sem se učil všemu možnému. Bylo tam fajn. Našel sem si několik přátel a rozhodl sem se věnovat informatice. Než sem však měl možnost se s ní seznámit blíž, stala se událost, která úplně obrátila můj dosavadní život. Letadlo mých rodičů i s nimi na palubě záhadně zmizelo nad Tuniskem a už o nich nikdo nikdy neslyšel.
Ujmul se mne i pozůstalého obchodu můj strýc Raaol, a já sem sním ve svých 16letech odcestoval. Strýc nesnášel pevninu a létání. Měl rád, když to trochu houpá a tak mě ubytoval na své lodi, brázdící nejčastěji Indický oceán. Byla to jachta jménem Noční Střela. Dvě obytná patra, posádka 8 námořníků, poháněná dvěma elektrickýma agregátama, vlastním reaktorem, bazénem, špičkovou obranou a řízená AI jménem Shodan
. Naprosto soběstačná.
Pobyt na ní netrval kvůli mé opakované mořské nemoci a pubertě v plném rozkvětu příliš dlouho. Díky dokonalému připojení k síti, které loď poskytovala jsem byl neustále v kontaktu se světem a brzy se zapsal na univerzitu informatiky v Singapuru kam mě posléze přijaly . Strýc to velmi rád uvítal, ale slíbil, že mne po dokončení studií vezme zpět a začne se zasvěcováním do světa obchodu mých rodičů.
První dva roky byly dosti divoké, konečně volnost. Málem mě ze školy vykoply. Seznámil jsem se s Jimem Farrelem. Jim552 byl prvotřídní hacker a já se od něj velmi rychle učil. Zanedloho mě představil skupině mladých hackerů říkajících si SYS32 ve které operoval. Další členové Moya, Smo, K3lr4k, H3Kr, Lojza31, Grube, Ml00ck, mě po krátkém testu a přímluvy Jima přijaly. Dostal jsem jméno 8472. Hřálo nás mládí a vše nám vycházelo. Síť byla naším hřištěm.
Jednoho večera, když jsem byl spolu s Jimem pěkně nadrátovanej, jsme navštívili tetovací salón a nechaly si vytetovat znak naší skupiny se jménem na předloktí. Mladí a najivní.
Studia pokračovaly a čím víc jsme se blížily ke konci, tím se na nás valilo víc úkolů. Mezi nimi se objevovaly i takové, které se zdály být součástí většího celku. Nikdo z učitelů se o tom nechtěl bavit. Tak začalo mé pátrání.
Prvního pokusu dostat se do chráněných levelů školní sítě ztroskotal. Jen tak tak sem se stihl odpojit dřív se na mě vrhl aktivní firewall. Mezi tim málem co jsem získal, se objevila i jakási rutinní zpráva o projektu A349l. Rychlost a agresivita obrany nižších vrstev mě vyděsila, ale i podnítila moji zvědavost. Zmínil sem se o tom Jimimu a za chvíli souhlasila celá grupka, že se na to společně podíváme.
Tentokrát jsme nešly tak hluboko a pomalu odkrývaly svrchní vrstvy tak, aby o tom nikdo neměl ani tušení. V kupě sraček se objevilo i pár zajímavých informací a opět odkaz na projekt A349l. Naše milá škola něco skrývá. Po dlouhých debatách o možných konspiračních teoriích a nacházení dalších nitek nás tento projekt začínal čím dál víc zajímat. Připravovaly jsme další postup. Naše obezřetnost se ještě zvýšila a pomalu jsme schystaly na průnik.
Po dlouhém roce krátkých vstupů, nenápadných úprav a importů našeho kódu, které doprovázely spousty výmluv proč se musím připojovat k hlavnímu mainframu, byli naše přípravy u konce. Útok byl naplánovaný na druhý den po dokončení mých a Jimiho studií.
Po zdárném ukončení studia a rozlučkové párty, jsem se vrátil na strýcovu loď. Nepřivítal mě zrovna s nadšením, ale slib je slib. Vypluly jsme na širé moře, přesněji do Indického oceánu, jak mi bylo řečeno. Ze své kajuty jsem za pomoci špičkového připojení jež bylo na lodi k dispozici operoval.
Nadešel den D hodina H minuta M a sekunda S. Útok započal. Hlavní průnik vedl Grube a Moya. My ostatní zajišťovaly jejich ochranu. Ze začátku šlo vše hladce. Grube se dostal díky zadním vrátkům, které jsme si pro tuto chvíli připravovaly, až k nejspodnější úrovni. Jakmile do ní vstoupily, všechny naše alarmy se zbláznily. V systému okamžitě začala kompletní detekce nežádoucích signálů a jejich likvidace. H3kra dostaly jako prvního. My ostatní jsme se držely zuby nehty. Oba dva naši útočníci se probíraly hromady dat a odkazů, až narazily na to, kvůli čemu jsme celou tuto operaci prováděly. Projekt A349l. Pod tímto tlakem však původní průzkumný plán postrádal smysl a Grube se rozhodl přímo jednat a začal s downloadem. V tu samou chvíli na nás přišla druhá vlna. Smo zaječel hrůzostrašným výkřikem a ztratil se. Černý ICE a ještě kdosi prošly kolem nás. Ještě stačily spláchnout Jimiho a vrhly se na Grubeho. Ten zabraný do downladu i přes snahu Moyi velice rychle podleh. Viděl jsem jak se náš plán hroutí. Odtrhl jsem se od naší obrany a přispěchal na pomoc Moye. Společnými silami se nám podařilo ICE zlikvidovat. Náš neznámý nepřítel však někam zmizel. Nebylo času na zbyt a tak jsem začal s downloadem přímo do své externí paměti.
1% - Vše šlo zase hladce.
39% - Moya byla pryč. Zůstala po ni pomalu mizící, roztřepaná ikona.
56% - Náš pan neznámý se ukázal v celé své strašné kráse a vrhl se na mě. Pokusil se mě zavalit, zahltit a zničit vším co měl k dispozici.
87%. - Moje obrana se rychle hroutila pod masivním útokem.
96% - Zbyla mi jediná možnost. Odpojit se. Ale to ne. Po tom všem?? No tak dělej!! DOTAHEJ TO!
100% - Konečně. Odpojuji. Avšak příliš pozdě.
Bolest hlavy. Smrad spáleného masa. Třes končetin. Mžitky před očima nepřestávaly. Ale byl jsem naživu. Nestihl mě spálit úplně. Odpadl jsem.
Probral jsem se. Výkřiky, střelba. Kdosi se mnou lomcuje a něco křičí. Ve tmě poznávám strýce a jeho slova začínají dávat víc smysl.
„Ku#*@ +o {iče cos z@se vy^&ěl. Př!šli si pro tebe, prej ať tě vydám dobrovolně!! Srát na ně, odmítl jsem. A teď doprdele vstávej musíme do záchranýho člunu. Loď se potápí a Shodan to jejich vznášedlo už moc dlouho nezadrží.“ Tělo neposlouchá, celej svět je rozmazanej, hučí mi v hlavě a chce se mi blít. Chytá mě za paže a táhne na opačnou stranu od rachotu zbraní a výbchů.
„No tak se kurva začni snažit! Máme necelý 3 minuty než Shodan spusí sebedestrukci s EMPulsem. Musíme mimo dosah! Ti sráči nás nikdy nedostaaAAAAAaaaaaAAAH.“ Ještě chvíli mě táhnul. Šlo to najednou líp, jako bych po něčem klouzal. Těžce oddechoval. Volný pád a náraz. Strýcova pýcha, Noční Střela, silně nakloněná na pravý bok s motory stále na plný výkon se vzdalovala spolu s matnou siluetou opřenou o zábradlí a vznášedlem tancujícím kolem ní chrlící další a další smrtonosné světelné provazce. Stále jsem příliš blízko. Modrý záblesk, Elektrický šok. Nic..............
